A pak ten prsten, dívce druhdy daný,
Co hrůzná výčitka zde spočívá;
A vedlé něho lístek zohýbaný
Jej trýzní, když se na něj podívá;
Ten samý lístek stokrát zulíbaný,
Jemužto svěřil horoucí svou píseň,
Když po vyznání lásky všecka tíseň
Si v prsou jeho blahem poustlala.
Ta samá píseň teď mu v srdci žrala
Jak jizvý had a k němu vinula se
A znějíc bodala a lhala zase!...