Přistoupí k zábradlí a chvílku čeká
V silnice stranu sluch svůj nachýlíc,
Když dusot blíží se juž z nedaleka.
Zahlídne jezdce, letícího vstříc
Na bujném koni: našeho to reka.
Vladimír zmírní hned krok svého koně,
A ku předu jak náhodou se kloně
Tu spatří v stínu lípy rozložité
Na polo vidné, na polo pak kryté
Rozkošné děvče. Sladké překvapení
Se jeví v chvatném oudů jeho chvění.