„A vkročiv v tichý byt svůj s usnešením,
Že večer v rukou jejích spočinu:
Uzřím tu list a trnu překvapením!
Ten němý papír i hned rozvinu
A vidím její ruku s udivením.
Ó těžký obsah ten list v sobě choval!...
Slov několik, jež povždy pamatoval
Jsem si k své vlastní trýzni na vše věky!
„„Buď s Bohem! Osud káže svými vzteky,
Bych dala ruku jinému – však tobě
Zůstane srdce věrno v každé době!““ ...