Pan Orlovský se právě ohlíd’ maní
A shodil s keře tučnou housenku;
A za milého s hostem rozmlouvání,
Odeslav napřed milou dívenku,
Ved’ v zahradě jej v blahém usmívání.
Liduška přejdouc průchod rozložitý
Teď uhnula se v pravo... Divné city
Jí zakroužily ňadrem vzkvítajícím.
Když přišla k schodům hosti vítajícím,
Tu jako náhodou se obrátila;
Však sladkým rozpakem se zapýřila.