A den se právě ku západu chýlí,
Umírá vůkol všecek čilý ruch;
A družný ptáček ku hnízdečku pílí,
Ustane bzučeť teplý letní vzduch.
Tak rek náš v úmlku zde stojí chvíli...
Pak obejme v ráz dívku, uděšenou
Tou nenadálou milce svého změnou,
A tlukoucího srdce s plným citem,
Povídá ve pohnutí okamžitém
S jakýmsi unešením v ruchu, v tonu,
Buď s pevností, buď v utlačeném stonu: