A když kráčí sady, háji,
Jak jsou mrtvy, oh! jak pusty!
Vítr táhne suchým listím,
Jež naříká mdlými šusty.
A ty háje cypřišové
V temenech již červenají,
A ty keře jasmínové
V opadání dokvítají.
A ty růže a ty lilje
Svadlé hlavy těžce kloní;
Zastýlají svou kolébku,
Květů listy suché roní.
Pěvec s puklým srdcem tímto
Svatým polem květů bloudí –
Stane – na hřbitov se jeho
Lásky slzí potok proudí.