„„To život tvůj a život všech je lidí.
I já jsem býval kdysi takovým!
Však časem člověk nahotu zlou vidí,
Dá vale pak všem těm snům májovým,
Neb s horováním pranic nepořídí.
Tak slávu odhodí, jak hračky prázdné,
Na nichž nic leč jen posměch pouvázne.
Co máš z té slávy? Svět tě obdivuje
A spílá spolu, pak tě kaceřuje
A řekne, že’s byl takovým a takým,
A odsoudí tě soudem všelijakým!...