„Den druhý na to musil z nenadání
Jsem opustiť to sídlo umění.
List psán mi z Říma... Nemohl jsem ani
V tom spěchu mysliť na rozloučení;
Však odchod můj jí zjevilo mé psaní.
Tři přetrapné měsíce uplynuly...
Já vracím se... K ní mé se tužby pnuly,
Chtěl obejmouť jsem milovanou děvu
A okouzliť hled kouzlem jejích směvů,
Chtěl láskou ukonejšiť všecky touhy,
Jež tím víc výšil odchod od ní dlouhý.