„Z těch snů mne mocná, krásná dómu báně
Mdlou lunou ozářená vzbudila,
Pnouc vzhůru se v ty nebes modré pláně,
Jakby ji touha k výším pudila!
Paláců stkvostných po obojí straně
Živoucích břehů řada vítala mně
Vstříc vysílajíc světel množství klamné.
Ten šumot na nábřeží, z loděk zpěvy,
A z dáli hudba – vše ty krásné zjevy
Mé blahé city ohlušily skorem,
A srdce umíralo milým vzporem!...