„„Co z toho máš?... A upřímně mi svěři,
Zda hrozně nenudí tě láska tvá?
Když k Orlovským jdeš denně ku večeři,
Zda cesta tam ti není zdlouhavá?...
Ty přísahy, jimž dívka jistě věří,
Jsou ti tak milé, že tě stále baví?
Což nehyne ti v mozku rozum zdravý
Tím stálým milkováním věčně stejným?
Konečně vše se stane obyčejným;
To věčné k milence své docházení
To musí věru býti... ku zbláznění!...