Proč neodepsal, když mu z Vídně psala?
Proč teď, když – aspoň jí – za dlouhý čas
Konečně v touhách domů zavítala,
By v lásce s ním se potěšila zas,
Proč darmo po něm zrak svůj upírala?
Je nemocen snad? Dívka strachem hyne,
A slza soucitu jí z oka plyne!...
Juž Iístek odešle, v němž spěšně píše,
Že je zde, že mu dává zprávu spíše;
Anť divno jí; že sám ji nepřivítal,
Ač jí dřív dlouhou vzdálenosť vyčítal!