Před sebou vzorek majíc k vyšívání
Guirlandy tuším k letní suknici –
To k pohoršení bych říc’ neměl ani,
Ač je to pravda přímo svědčící –
Pozorně zírá na svou práci... Ranní
Větříček líbá její temné vlasy,
V nichž všetečně a mile zahrává si.
Tu dívka vstane slyšíc dusot koně
A lehkým skokem měkkém na záhoně
Se octne u zábradlí – divu dosti,
Že není prosta slavné zvědavosti.