A sotva že se něco zpamatuje,
Podá mu Bětka jakýs paketek.
Tu pohnutí najednou pociťuje,
Ač neví proč, náš udivený rek,
Jež jakous nehodu mu prorokuje.
On uchopí to psaní, rozpečetí,
Juž okem rychlým přes ty řádky letí
A náhle strne jejich nad obsahem!
On zmámen v uleknutí přeneblahém
Upírá stále zrak svůj v tahy děsné,
Až přemožený na pohovku klesne.