Tu zahlíd’ otec ji... „Liduško milá,
Pojď, hostu vzáctnému svůj pozdrav vzdej;
Pak zajdi k matce, by se připravila!...
V besídce u rybníka uchystej,
Co’s pro mne dobrého dnes urobila!“
Tu dívka přejde zahrádkou; hlavinku
Má vzpřímenou, a úsměv na hubinku
Se vkrádá jako milý, sladký žertík,
Jenž tají se a růžný celuje rtík;
Přistoupíc k otci ukloní se k hosti
S tou nejmilejší cudnou půvabností.