Ó neptejte se , proč má píseň
Je žalem jemným omžena;
Proč sladká v srdci nadchu tíseň
Jen zvukem smutným ozvěnna!
Kdo ztratil života hned v máji
Ach! všecku rozkoš, všecek vděk:
Ten noří mysl v dumnou báji
A lká o prchlý, šťastný věk!
Tak i mě harfa vezdy vítá,
Když ve slzách se žehnám s ní,
Zas v pláči družka pospolitá,
A měkkým zvukem v žalu zní.
Mou dřímající bolesť v chvění
Žalostný její vzbudí ton:
Když srdce pěje k ulehčení,
Tu líčí v písni slasti skon!
Juž odkvětla mi láska vroucí,
Juž zašla směvná naděje;
Budoucnosť krásná, slavná, stkvoucí,
Jak mrtvý stín se vstříc chvěje.
A ňadra zvučná v teskném chvění
Zpěv truchlý roní v noci mír,
Když v sladkožalném roznícení
Je blaha krátký jímá vír.
A jako labuť milopěvná
Ve výši pluje omženou,
Když větru vanem peruť levná
Ji vznáší ve vlasť kýženou:
Tak srdce roní zde své žaly,
By vystříbil se jeho zvuk;
A k nebi sledí ideály,
Kde květe jejich stkvělý puk!...