Polibek ten byl kolébkou
Zlatolesklou nových citů –
Zdroj nového života jim
Vytrysk’ duší obou v skrytu.
Obou prsa dmou se volně,
Jakby tíž s nich odvalena –
Obou srdce mocně tlukou,
Až jim úzka prsou stěna.
Žalu rouška sňata s očí,
Slzy v blaha mok se mění,
A kde vzdech se toulal na rtech,
Tam slasť blouzní v sladkém snění.
A tak po čem dlouho práhli
Pěvec sladký, žena krásná:
To nalezli, když je svedla
V lokte noc ta lunojasná.