Tu zlaté mraky nám se otevřely,
V ráj vkročiti mi děva božská kyne,
Kde vše mi leskem různo v zracích plyne,
Anť jako zničen stojím nedospělý.
Zde tajných harmonijí sbor zní smělý,
Jak když se sféra k vyšším sférám vine;
V tisících slastech duše chorá hyne,
A ducha vznímá záchvat žhoucně vřelý.
A nebeská ta děva na to lyru
Mně dává v zlatě, v stříbře vzkvítající,
Jejížto struny dechem zní zefýru.
A když naslouchám hudbě sladkoznící:
Tu div nepuklo srdce v citův víru,
Jenž v ňadrách bouřil mocí schvacující.