A kde dřív láska mocně panovala,
Tam dravá zášť teď šílí v zápolu!
Svět zoškliví se, byť slasť zavítala;
Neb srdce prosto všeho plápolu
Vychladne, když v něm naděj osiřala!
Jen tiché žalosti se převýznamná
Přitulí páska, tím svým mírem klamná;
Co mrtvý stín tajemné minulosti
Jen v ústrach k kroku každému se hostí
A týrá duši v trapném uzpomnění:
Čím větší slast – v tím větší žal se mění.