Tu hynou nepokojem, tajným žalem
A nejistým se trýzní doufáním;
A v hoři ukrývaném, neustálém
Jim zmírá radosť s trpkým usmáním,
Kam vzhlédne oko truchlé slzí kalem.
Stanou se bojácnými; v tichém háji
O pouhé samotě mír nalezají,
A tiší ňadra něčím rozrušená,
A nevědí, co znamená ta změna.
Jim schází... láska srdce po ní touží;
A odtuď neklid, jenž jim ňadra ouží.