„Tím líp! Nuž, a chceš snad se brzo ženiť?“
„„Teď aspoň ne, neb ještě nemluvil
Jsem s její matkou o tom; ta věc neníť
Tak lehká, jak jsem o ní jindy snil;
A hned rok tento stav svůj nechci změniť.““
Jaroslav jevil největší svou radosť
A přislíbil na svého druha žádosť,
Že zůstane rád nějakou zde dobu.
O Marině však mlčel; nechtěl z hrobu
Vyhourať staré, bolné upomínky
A neučinil o ní ani zmínky...