Pak opět vidí ji, jak na tarase
Juž za večerních lehkých červánků
A za slavíkův krásných písní zase,
Když jiné ptactvo dlelo ve spánku,
Se zastkvěla mu v nejplnější kráse!
Tu měsíc svítí... on dlí vedlé děvy,
A každý její dech jen lásku jeví,
On opne rámě kolem bílé šije,
Na jejích ňadrách sladkou touhou nyje,
On cítí, jaký žár rty její dýší,
A při loučení hudbu vzdechův slyší.