A všem je divno – také se hned táží –
Že Vyšínský tak dlouho prodlívá;
A většina ni neví, že tak vráží
Vždy dýku v dívky ňadra truchlivá,
Jež ubohá se přemoc’ darmo snaží.
A kdo snad ví, co nedávno se stalo,
Ten lituje, že se to nepodalo,
Ba ostrým jazykem též přísně soudí.
Pak všeliké se klepy mocně proudí
I s úsměšky při kávě v milých radách,
Všad o Vyšínského se mluví vadách.