Ó jste vy moudří, roztomilí páni,
Zvlášť když svůj rozum koptem brousíte,
Když prázdnou hlavu v pracném namáhání
Nevlastním pepřem strašně plníte,
By jiných vtip vás přived’ ke kýchání.
Tak vlastní chatrnosť jen zakrýváte,
Ač s křikem hrozným slavné jubilate
Celému světu hlučně kázajíce,
Že se vám jednou za čas, nikdy více
Vtip zdařil, k němuž jiný látku podal,
Jenž vás jen, břichopásky, vtipem bodal.