Tak k domovu se vrátil; krátká doba
V něm ten svět krásný rázem zvrátila!
Osudu dravá, neukojná zloba
V poušť smutnou srdce jeho změnila.
Cit zpráchnivěl – a mrtvá, strastná mdloba
Se zahryzala v nitra celou hloubi,
Kde k větší trýzni jen se vzdorně snoubí
Úsměšná upomínka časův zlatých,
Teď v ledný okov minulosti spjatých:
Ten půvab shaslý nikdy se nevrátí,
Neb divý žal hned ve vzniku jej schvátí.