Tak jedno století se v divém chvatu
Za druhým řítí v minulosti proud,
A věčnosť, zapomenouc na oplatu,
Svých vlastních časů svrhá přísný soud
A sotva spočine všech od převratů!
A sláva zajde s zašlým pokolením,
A říše zhynou divým rozbrojením,
Ba člověk s množstvím velkolepých plánů
Jak zrnko prachu zmizí zhouby v stanu:
Život ten tam... vše zhyne v divém shonu:
Jen články žijí v „Pražských“ feuilletonu!