Liduška opustila pensionat
A vrátila se v náruč matčinu.
Zde musila pak mnohé zkoušky konať,
Jak prospěla. Leč naši dívčinu,
Jež jakous touhou počala teď stonať,
To všecko vědění nic netěšilo.
Neb nastal čas jí – sednáct let jí bylo –
Sladkého toužení a zadumání,
Kde srdce plová v sladkém rozplývání,
Kde dívky pláčou milou truchlivostí
A neví proč, anť v ňadrách bol se hostí.