On cítí, že je sám a těžce nese
To břímě, jímž jej tíží samota;
On touží po zapomenutém plese
A po radostech nových života,
Jenž v milé záři zas mu zaleskne se.
On přístupnějším stal se dojmům starým,
Vzdav nadějím se lichotivým, jarým,
A láska k lidem v srdce lidské daná
Co úděl nebes, shaslá, pochovaná,
Zas počínala vzkvítať v nitru jeho
Co z mrtvých vstalá, z míru ztraceného.