V čarokrásném, květném kraji,
Na čeřenu modré hory,
Hrad velebný vypíná se,
Kolem něho sady, bory.
V údolí pak stříbrná se
V Luny lesku táhne řeka –
V bujných sadech břehy její
Mizí v dýmu do daleka.
A v těch sadech stůňou růže,
A cypřiší šumí háje,
A jasmínů květou keře,
Jako v krajích milé báje.
A v těch hájích sladkovonných,
Podlé stříbropěnné řeky,
Tam chodívá krásná žena,
Svůdná rajskými to vděky.
Tam chodívá krásná žena –
Kolem ní se nebe klade,
A kam kročí, keře pučí,
V drnu puká kvítí mladé.
A když kráčí těmi sady,
K ní se bledé růže kloní,
Cypřiše si vypravují
A slavíci písně zvoní.
Bože! Co to krásná žena!
A jak krásná duše její! –
Když ty všecky vděky vnímá,
V pohnutí se jí rty chvějí.