Tu pohloubí se v upomínky znova,
A věrná paměť brzo uvádí
Mu každé hnutí, všecka milá slova,
A s každým místem milé pozadí,
Jež mnohou rozkoš na památku chová.
Tak Ludmilu svou vidí u zahrádky,
Jak stála v luzné tváři úsměv sladký;
Pak ji zas vidí vesském ve kostumu,
Když tisk’ ji v tanci k srdci tlukoucímu,
Vidí ji v divadle a v květném sadě,
A všady jeví se mu v steré vnadě.