I zde by jistě třeba bylo toho,
Neb co jsme v prvním svazku pravili,
To sotva dojímá teď více koho,
Ač s láskou tehdy jsme to básnili.
Od doby té se proměnilo mnoho;
Leč za hodinku krátkou srdce vřelé
Procítí, prožije i věky celé.
Ač měnavý svět rychlých, zjevův stopy
Jak hříčku marnou v zápomínku topí:
Přec, když zalétnem’ v říše minulosti,
Tu staré city v ňadra se nám hostí.