Kam uhnul zrak svůj plnou slastí zpitý,
Tam života mu krásy pučely;
Jak bujný strom pestrými květy krytý,
Jejž teplé vánky z jara ochvěly:
Tak v nitru jeho květly jeho city.
A celý svět se zdál mu věčným rájem,
Okouzlen rozkoší všech svěžím májem,
Co říše štěstí sladce předtušená
Jen k blahu člověčenstva utvořená,
V níž radosť cílem prajediným jesti
A předchůdcem se slastí vyšších věstí.