A tu mlha ustoupila
V posledním to slunce lesku –
Pěvce aj! zrak plane hněvem,
A tvář hoří v děsném stesku.
Rázem udeřil v strun zlato,
Již se zvuků vlny hrnou,
Až se mračen lůno trhá,
Až vše hory kolem trnou.
K tomu z prsou zvučných bouře
Hlasu k nebesům se chvěla:
Každé slovo jedno srdce,
Každý ton je duše celá.
Z nejhlubších zní hlubin ňader
Slasť a trýzeň, klid a hněvy –
Srdcetklivé, srdcelomné
Poslední to lásky zpěvy!...