On myslí na Ludmilu, na spanilosť
A její oddanosť, na lásku k ní,
A na jejího srdce ušlechtilosť,
Na jejích citův čisté proudění,
A jeho rozjitřená ducha čilosť
Mu všecky její krásy kreslí živě,
Tak dokonale, věrně, mile, tklivě,
Že srdce divým bolem skoro puká.
On procítí vše domýšlená muka,
Když vzpomene si pak i na Marinu,
A cítí týravou v svém srdci vinu!...