Že lásky není víc, dí prosaisté
A píší přece dlouhé romány,
Kde reci, rekyně na mnohém místě
Svou láskou hoří, jako vulkány!...
Že není lásky, opět jiní jistě
Vám dotvrzují, anť ji nepoznali;
Kdo za to může, že jen kapitály
V svém srdci nosí či promyslu plody;
Že jenom s akcijemi slaví hody?
Ba ten cit, vroucí slastí drahocennou,
S poslední teprv vymře krásnou ženou!...