Jak se mi zdá, že s dívkou přespanilou
Jsme v sedmé knize právě přestali.
Co nyní tedy?... Nuž, zas onou Vílou
Abychom nejspíš zde hned počali?
Jak libo Vám. Zas opásáme čilou
Svou veršův peruť k rýmům třeba starým,
Jen když to půjde vzletem dosti jarým.
Vždyť lásky plamenem chci péro vésti
A její květy v pěkný věnec plésti;
Ač říká se, že svět je samá prosa;
Však každý miluje přec, byť sub rosa.