Náš rek se vrátil z cest svých opět domů;
A milší zdál se mu teď letohrad,
A krásnější ta svěží zeleň stromů,
A domovní luh proň měl větších vnad.
Půvaby divé mocných skal a lomů,
Kam jeho noha někdy zabloudila,
I když jej dlouhá chvíle nesoužila:
Teď mysl jeho dvojnásobně baví.
Mladého jitra závoj růžomhavý
A pozdní noci ticho polotemné
Nalezlo průchod k srdce stránce jemné.