Noc dlouhá ušla bez sladkého spánku,
V němž Vladimír chtěl dojíť úkoje...
Den vzbudil se, a chládek ranních vánků
Se oknem vtíral jeho pokoje,
Kdys radostí jen rozpustilých stánku.
A divý žár se reka útrobami
Mohútně proudí jako skalinami
Tok horský v slunci sněhem rozvodněný,
A neklid, upomínek pestré změny,
A doufání a lítosť, vášeň, boly:
To vše se hnalo strašné ve zápoly.