Buď s Bohem!... S Bohem! Marně v zápětí
Volám tobě! Marně zrak vodím touživý
Za tebou, by v posledním zaplanutí
Zastihl stínu a spěchavého kroku tvého!
Tehdy víc ústa sladkých slov
Nemohla pronésti; neb žahavá přemoc litosti
Sevřela zdroj zvukův milozdílných,
Jež v přivítání se proudily radostí mou!
Když krátký okamžik po dlouhých létech,
(Kde chlapci mně ještě rájem svět neznámý)
Nám dopřál, pospolu dlíť a cit vystřídať:
Tu k tvému srdci mé přilnulo úžeji!
Tak dražší odcházíš, než čekaný přijel’s.
Dražší mně, že poznal jsem v tobě
Mrazem neštěstí zmařený výkvět,
Jenž k soustrázni duši mou rozňal.
Dražší odcházíš, neb i tvůj ráj
Uchvátil v bouři chmúrné Sever litý,
Osud tebe vyhnal též v svět necitný,
Jenž vzájmu poupě slabé zrývá lhostejností.
I tvé mladosti zmizli zlatí snové,
Jak svitná duha prchá v noci stín;
Naděj v budoucno rozplynula se
Jak chvějná zář zapadající hvězdy.
Juž nehněvej se, když mi nemužně snad
Palná slza kluzko těká po líci:
Štěstí usvadlého ona oplakává
Upomínky naposled svým tokem.
Tak rozkoši vší živě odumřelí
Nic neztratíce víc, v nic, co by útěšno,
Nedoufajíce víc, odhodlaně dále
Kráčejme smrti v ústrety!