Můj život byl jak pustý sen,
Pln trudu a pln zádumy,
Pln tužeb divých, nejasných,
Jimž sotva kdy kdo rozumí.
Mne noc jen zvala ve svůj stín
A v přitmí hájů houština:
Tu’s ke mně slétla s říší hvězd,
V své kráse samojedina.
Ty’s vylíbala z srdce žel
A z růží dny mi utkala:
Ty vsnila jasno v pustý sen,
Slasť nebe v ňadra vdýchala.