Proč tvou chtějí, národe můj milý,
slávu zastříť hanby příkrovem,
proč by rádi tobě nad rovem
ku poslední pouti odzvonili?
Co jím činíš, že bujaré síly
zničiť usilují v mládí tvém,
jaro tvé proč v dechu mrazovém
by s tvou mluvou rádi upálili?
Bojí se, že splatíš jim ty rány –
v okovy že, jež tě poutaly,
ruce jejich budou ukovány!
Leč tys tichý jako holubice,
voliť hotov, kdyby žádali,
mír a pokoj věčné za různice.