Rci, znáš tu zem, – tu vlast všech spasených,
k níž touha vzhlíží zvláště ve dnech zlých?
Kde není bolu, není slz už víc
a blahem nezkaleným září líc?
Ó znáš tu zemi? – Jenom tam, jen tam
cíl rozkošný, cíl slavný kyne nám.
Však znáš i cestu tam? Tu trnitou,
jíž často s duší bolem rozrytou
se poutník ubírá, až klesá již
a lká: Můj Bože, sejmi ten můj kříž?
Tu drsnou cestu znáš? – Tou v před! Tou v před!
Ta vede tam, kde konec všech je běd!
A znáš i Vůdce? – Kdys tu lidsky žil
a přec On víc než jenom člověk byl.
Tou cestou naším hříchem zavátou
šel napřed trním, hořem, Golgatou.
Znáš toho Vůdce? – Za Ním, za Ním jen!
S Ním dojdem tam, kde věčný svítí den!