Že víra jako víra?

Že víra jako víra? Střep jako drahokam? Tma jako zářné světlo a pravda jako klam? Že cesta stejně jistá, ať kdo si velebí buď bludičky jen bařin, neb slunce na nebi?

Že víra jako víra? Bůh jako modly prach? Hřích smířený a pokoj, neb věčný v srdci strach? Že stejnou čest a cenu má Řím neb Písma hlas, řeč lidských hierarchů neb Kristův věrný vzkaz?

Tak na Golgatě s lotry byl bludař popraven? A apoštolstvo mřelo jen pro nicotný sen? Tak bojovníci Boží a víry rekové jen za stín bojovali a cetky jalové?

Ó pryč s tím bídným slovem! Vždyť jest to jenom štít, jímž nevěrnost a nevděk a chabost chce se krýt. Kde úcta k pravdě žije, tam heslo bezcitné, že víra jako víra, se s hněvem odmítne.

Ač nekaceřujeme věr druhých bratří svých, ač Boží jiskry ctíme i ve tmách pohanských, přec nade všecko drahé nám Evanjelium jest, náš staroslavný prapor, ten vztýčen chceme nést!

Ten k triumfu a slávě již miliony ved, že jako skála stáli i v bouři hrůz a běd. Ten nesmíme my zradit! On v štěstí v neštěstí, on k vítězství i hrobem nám dráhu proklestí!