Vyzdvihněte korouhev!
Tu Kristovu, tu svatou,
jež zavlála v ten světa řev
tak slavně nad Golgatou.
V tom zápasu stran,
jímž věk tento štván,
buď zjevno, že dosud svůj voj má tu Pán,
to pluky svých věrných a stálých,
jichž heslo jest: Písmo a kalich!
Vyzdvihněte korouhev!
Jen srdnatě, jen směle.
Však bohatýrských duchů zjev
vám slavně kráčí v čele.
Znal bázlivý vzdech
kdy husita Čech?
Což nečelil útokům křižáků všech?
Či neznáte ústa, jež řekla:
Vás nezmohou ni brány pekla?
Vyzdvihněte korouhev!
To všickni a to všudy.
Vám všem velí ten z Judy lev,
potírat hřích a bludy.
Ne v slavnostní den
a v svatyni jen, –
i tam, kde zní všedního života sten,
ach, všudy nechť vidí to země,
že světla jste královské plémě.
Vyzdvihněte korouhev!
Vždyť los váš – bojování.
Než, kol nechť hlučí smích či hněv,
buď láska vaší zbraní.
Vy srazte svůj šik
a odvěký zvyk
zlých svárů nechť v svorný se rozzvučí dík,
že minula poroba bědná,
že všickni již duše jste jedna.
Vyzdvihněte korouhev!
Ne v blahu jen, i v trudu:
Jen pod ní slza schne i krev,
jež smáčí země půdu.
Kdo pod tou kdy kles,
ten k slávě se vznes;
nuž, buď to i váš v smrti rytířský ples:
Z nás žádný tu neubyl zrádně,
z nás každý tu bojoval řádně!