Jak na výšině bojovníků tlupy, tak stojíme tu v novoroční den. Nám nad hlavou jak mraky se to kupí a obzor temnou mlhou zahalen.
Tak mnohý v bolných upomínkách úpí, tak mnohý v srdci krutě poraněn; a dole tam, co vůkol pláň ta širá, jak bojiště se život rozprostírá.
Zda zříte, jak tam černé bloudí stíny? Toť naše viny, naši hříchové. Rej vášní zlých a všechny klaté činy, ba, každé naše slovo jalové –
to vše teď vstává, jako ze hlubiny by vznášeli se mrtvých duchové, a na nás Bohu žaluje to němě, jak chabé to, jak nevěrné jsme plémě.
A zříte dál těch ssutin truchlé lány? To stopy strastí jsou z dnů minulých. Toť rumy tužeb, pobořené plány a trosky nadějí již zhynulých.
Ach, zašlý rok on mnohé zaťal rány v hruď živých dnes i těch již zesnulých a učil cítiti to země syna, jak zná nás drtit ruka Hospodina.
Vždyť co to ještě černá se tam v pláni? Ach, jsou to hroby, jsou to mohyly. Tam odpočívají ti milovaní, jež s pláčem, s bolestí jsme pohřbili.
Tak mnohý v let svých krásném rozkvetání, tak mnohý kvítek rodin rozmilý, tak mnohý věrný bez falše a zrady, ach, mnohý opustil ty naše řady!
Nuž, druzi milí, sionské vy čety, jež ušetřilo smrti lučiště, jak máme poctít zbožnými dnes vzněty to své i těch již padlých bojiště?
Aj, k Tomu, jemuž zem i hvězdné světy rad jeho slitovných jsou jeviště, aj, k Bohu vzhůru nechať oči vzplanou a nestyďme se, slzy-li z nich skanou.
Však mohou být to jen ty perly stkvoucí, jichž třpytem hlásá duch náš dojatý: Ó, přijmiž, Pane, přijmiž díky vroucí za každý dar tvých útěch přijatý!
A odpusť, sejmi ty, Ó Vševědoucí, nám břímě vin pro Světce s Golgaty a všemi strastmi, všemi světa boji veď k vítězství nás pod korouhví svojí!
A pak – pak, bratří, nad všech trudů směsí nechť sklene láska oblouky svých duh! Čím ublíženo kde, to odpusťme si a slibme po sboru si druhu druh,
že, ať nám blaze, ať nás hoře děsí, chcem jedno srdce být a jeden duch, vždy znajíce se k té jen svaté zbrani, jíž ostřím bratrstva jest milování.
Tak od srdce to k srdci provolejme až ku nejdalším sborů končinám! Tak nade hroby padlých přísahejme, pak s námi Bůh a pak kdo proti nám?
A pak jen směle dál se v pochod dejme k hor věčných zaslíbeným výšinám!.. Mrak prch, mha mizí, slunce září v stráně, ve jménu Božím „Na zdar“, mužstvo Páně!
Cookies on Poetry Cove