Strojte jen, Čechové, zapalte hranice!
Nechť píší do temnot plápolem svým
velikou, plamennou památku z Kostnice!..
Nechť v jejich záři vždy znovu zví Řím,
všichni že ještě se nezvrhli v otroky,
dosud že umíme ctít Boží proroky,
z jakých byl Hus náš a Jeroným!
Jak také nectít?... Ať zlobně či lahodně
dědici Pálčů lid vábí neb štvou:
že můžem myslit a věřit dnes svobodně,
k tomu nám Hus pomoh’ obětí svou.
Spíš proto zhasnou ty hvězdy tam na nebi,
nežli ta památka posvátné veleby,
ať si ji škůdcové jakkoli rvou.
Jen tedy, Čechové, zapalte hranice!...
Má-li však Řím se jich opravdu bát,
má-li dob lepších nám vzejíti dennice,
musí čin slavnější ještě se stát.
Ohně jen s návrší – oslava jalová:
nám oheň jiný, nám žár z ducha Husova
v srdcích ať hoří! Ten musí v nás plát!
Věrně vždy ku předu v Kristově šlépěji
přes odpor sobců a přes světa řev!
Milujme pravdu! A mluvme ji, hajme ji!
Buďme lid zásad, ne kupa jen plev!
Pryč s každou neřestí! Pryč s ducha okovy!
To budou pravé pak oslavy Husovy,
to budem pravá pak husitská krev.