Jak divný to osud má kalicha lid
v té zmítané Husově vlasti!
Ať pro pravdu mluví, ať hrouží se v klid,
vše znají jen za hřích mu klásti.
Tam Němci nás viní: Ač pod znakem ctným,
přec českých jste zuřivců sbory.
Zde národa zrádců zas laje nám Řím
a hrobaři od Bílé Hory.
Tu štve na nás kde jakých Loyolů hlas
a nevěrců spílá a lhářů.
Tu moderním Husitům s růžencem zas
jen tvrdé jsme palice tmářů.
Tak, potomstvo Jednoty, čiň si, co chceš,
stůj vzpřímeně nebo se ohni,
tvá ctnost je vždy hřích a tvá pravda vždy lež,
jsi krátce teď v křížovém ohni.
Jak odolat? Bratří, jen ku druhu druh
lni v lásce tu věrné a svorné;
jen pokorný, laskavý z Krista vždy duch
vám usmiřuj otázky sporné, –
pak o krunýř pravdy a o víry štít
se odrazí střely vší palby
a hlouček náš vítězně bude se bít,
až oslaví porážku šalby!