Již, drahý bratře, Pán, ten Král všech králů, tě postavil zde na sionskou stráž. Zde úkol svatý v radosti i v žalu pod Jeho korouhví již konat máš.
Zde šířiti máš Jeho čest a chválu; nuž, přijmi bratrský tu pozdrav náš. A dnes, kdy pohnutím se duch nám chvěje, slyš, co ten pozdrav od Boha ti přeje.
V tom světě hříchu, v jeho tmách a chladu – v něm jeden svatý oheň hoří nám; přes hory, pouště, přes jek vodopádů on plápolá až k země končinám.
To Kristus, světla král, tam z nebes hradu kdys lidstvu přines jeho žárný plam. A jak ten plápol zove hrad i chata? Jest pravda Boží to a láska svatá.
A kolem ohně, v jeho kmitů reji, hle, houfy bojovníků táboří; nad stany znaky kalicha se skvějí a vše o svatém boji hovoří;
a nadšení se zračí v obličeji a v oku vždy jak blesk to zahoří, když zazní vůdců hlas: Ó june, kmete, nepřítel blízko! Bojovníci, bděte!
A když pak v pyšné síle, v hřícha zbroji se blíží kníže temnot – nepřítel a onen svatý oheň mocí svojí by rozmetat a na vždy zhasit chtěl,
tu všechen tábor nadšen vstává k boji a mužstvu jaká smělost svítí s čel a jedno heslo hárá duší vzňatou: Za pravdu Boží a za lásku svatou!
Nuž, bratře náš, houf těchto bojovníků i v tomto sboru Páně táboří, a ty co vůdce stát máš v čele šiku, ať jdou dni blaha nebo příkoří.
Nuž, dbej, ať Pánu ke cti zde a díku ten svatý oheň mocně zahoří, ať hlaholí to chrámem, statkem, chatou: Za pravdu Boží a za lásku svatou!
Ať dílo svoje konáš ve svatyni neb v strastech žití zkoušíš víry zbraň; ať kráčíš tam, kde smutek tváře stíní a smrti dech už mrazí lidskou skráň;
ať vedeš mrtvé do hrobových síní, ó všudy rozněcuj a všudy chraň a všudy střež ten Boží oheň z nebe; tak spasíš sbor ti svěřený i sebe.
Toť pozdrav náš. – A ty, ó církvi milá, stůj věrně k vůdci svému v změnách všech, a lásku svou, jež vždy tu v srdcích žila, mu věnuj v radostech i žalostech!
A Hospodin buď tvá i jeho síla, by jednou řek i poslední váš dech: My vždy boj výborný jsme bojovali, běh dokonali, víru zachovali!
Cookies on Poetry Cove