Nás k světovým úlohám nevolá zem;
my cestou ať šťastnou či bědnou
svým životem jen jako zátiším jdem
a v zátiší skonáme jednou.
A přece je slavný náš úkol i rod:
My Kristova Ducha jsme plémě!
Nuž, plňme ten rozkaz od jordánských vod,
že máme být – solí země.
Kde vítězit chtěla by šalba a lest,
tam pravda buď vždy naší zbrojí.
Kde nepravost vábit chce s poctivých cest,
tam za ctnost se postavme k boji.
Kde rozsívá sobectví, zloba a hněv
křivd bolestných trní a hloží,
aj, tam naše láska své bohatství zjev
a dokaž: Jsme rodina Boží!
Tak jednali kdys, tak šli v světa rej
ti rybáři prostí a chudí,
jež zrodila ztracená Galilej,
– a dnes jaký obdiv náš budí!
Jich víry a lásky a naděje vznět
jak drahé to lidstvu je věno!
Tak přemohli srdce, tak dobyli svět
a na věky jest jejich jméno.
Nuž, buďme jak oni. – Ať vstříc jdeme tmám,
ať osud náš trudný či blahý,
Ó dokažme, v duši že hárají nám
jen Boží vždy síly a snahy.
A jednou až vkročíme do hrobu bran,
v tu noc tam, jež hrozí tak temně,
kéž může nás svědectvím potěšit Pán,
že byli jsme – solí země!