Slyš, z nebeských říší,
i z hrobových skrýší
co zvučí to dnes?
„Rek kříže, tak sklíčen,
Král pravdy, tak zničen,
On z hrobu se vznes!“
Ne podlehnout zlobě,
ne zaniknout v hrobě
směl On, světa div.
Hle, prach smrti střásá;
lká peklo, zem jásá:
On vzkříšen! On živ!
Již život náš není
jen o štěstí snění,
jež vyzní pak v kvil.
V dnů bědy, v trud stáří
jak maják nám září
teď nebeský cíl.
Ti věrní a smělí,
jež trpěli, mřeli
kde za Boží věc, –
ta pře jejich svatá,
ať mučena, klata,
ta zvítězí přec!
A k hrobům kdo kráčí
pln bolu a v pláči
a s kvílícím rtem,
teď Ježíš ho vítá,
teď útěcha svítá:
Tmou ku světlu jdem!
Jsme Božími syny!
Co hříchy a viny,
v jichž kletbě tu lkáš?
Vždyť života Kníže,
ten vítěz tam s kříže
On obhájce náš!
Ó svatá ty zvěsti,
Ó slavné ty štěstí,
jak vítat tě mám?
Ať bouř jde a plamy,
my pějem: Bůh s námi
a kdo proti nám?
Jen věrně stát v boji,
vždy v Kristově zbroji,
jdeť o věčnou čest!
Dřív věnce tu z hloží,
pak koruny Boží!
Toť cíl našich cest.