Ó vlasti, rozchod začíná
a bol a žal se množí.
Jdem pryč a ty, máť upřímná,
lkáš na smrtelném loži.
A nelze nám a nelze zpět!
Radš všecka muka vytrpět,
než zradit pravdu Boží.
Jen zatruchli, však nezoufej,
ty rozptýlené stádce:
v svém Bohu naděj smělou měj,
On dosud světa vládce!
Ač zle svůj lid teď potírá,
On brány Čech zas zotvírá
a vrátí syny matce.
A nevrátíš-li, Bože náš,
a v cizině-li zhynem,
my, nechať smrt neb život dáš,
se přec jen k Tobě vinem.
My víme, z labyrintů všech
jdem k lepší vlasti na oddech
a tam si odpočinem.